TUŠENÍ.

Sigismund Bouška

TUŠENÍ.
V západu město hořelo, nebe i moře se slilo, na vlnách leskem klikatým se klekání zrcadlilo. Gondola má se kolébá, volno je v duši a čisto, samoten z moře vyjíždím, prázdno je vedle mne místo. Co mi teď srdce súžilo? co mi to oválo skráně? někoho tuším po boku, na čele cítím dlaně. Duchové chvění probíhá mdlící a snící tělo, tíží mě smutek neznámý, ovívá mátohou čelo. Kam se má radost poděla, zaleklá, jakoby hříchem? a najednou je mi tak do pláče a v duši se propadám tichem. Benátky.
26