BŘÍZA.

Sigismund Bouška

BŘÍZA.
Na stráni vysoko bříza stála, v daleku modral se hvozd, na jeho indigu bělobou hrála, větvema dvěma k nebi se pjala a já k ní vzduchem pjal most. Zatiklo jaro, na černu lesa pozvedla žlutavý chvost, pukala kůra, temnělo listí, rozstříklý chochol vzrost. Kterak se pyšnila větříkům teplým, volala na sosny v dál, šeptala, šuměla pozdravy ptákům a já tu v obdivu stál! Ale když v podzimu žloutnulo listí, zrudnulo v plamenný keř, na tyči bílé svítilo dlouho v přírody stárnoucí šeř. Padaly lístky, zlatistá zdoba, vítr je rozvanul v důl, větve dvě holé nechala zloba, zalkala bříza, ubohá roba, a mojí duše půl. 70