MOŘE A SLUNCE.

Sigismund Bouška

MOŘE A SLUNCE.
Pod kouzlem mořských vln a v světle slunečním jsem v nové rozkvetl květy... je pravdou štěstí to, či pouze sním? jsem králem a nové jsem vydobyl světy. To velké slunce, tvůrčí, zázračné, jak teple a svatě svítí! a moře sálá jak oči průzračné, z nich nový život se nítí. To jakoby léto žhoucí výhněmi keř duše mé k rozkvětu hnalo, i bzučí to ve mně novými písněmi a duhami šero mé vzplálo. Oj, slunéčko mé, má čarovná kouzelnice, stůj, neprchej, nezapadej! své ohnivé rozžehni zřítelnice, mě k smrti až zulíbej raděj! Ty divoký vánku, chladivý, konejšivý, s tou lahodnou vůní slanou, tys zahojil rány, utišil čivy a vysušil slzy, jež kanou. Oceán, slunce, bratrství světovládné! tam k severní točně se dívám: démanty blyští se vlny mé chladné, pustil jsem duši po nich v dál, volně a zpívám – Severní moře.
27