U HŘBITOVA.

Sigismund Bouška

U HŘBITOVA.
Okolo hřbitova dvojatou řadou stoleté lípy stíny své kladou, a věčné ticho svatého pole snoubí se s města šuměním dole. Dumavé zahrady, za domy skryté, táhnou se toužebně v zeleni syté, dvorečky nízké, omšené zídky, porostlé mechem a podzimu kvítky. V pozadí střechy se do řady táhnou, zmateně, spleteně sem tam se nahnou, rudé a šedivé, s komíny, s vížkou, shrbené, stlačené staroby tížkou. A kouzlo večera všecky je krášlí, ozáří barvami půvab jich zašlý, nuance ztišená červánky splývá, písničkou prabáby tlumeně zpívá. Okolo hřbitova za znění zvonů toulám se loudavě v zakletí tonů, červánky zhasly, hvězdy tři zplály, volaly, zvaly mě v nesmírnou dáli. 72