ZAHRADY.

Sigismund Bouška

ZAHRADY.
Zahrady, zelené zahrady! Z okna se na ně dívám přes keřů kytky a záhonů ráj k dalekým lesům a nivám. Na pravo hřbitov, zelený sad, s alejí břiz mi kývá a z mojich thují zašumí ozvěna zádumčivá. Nevidět křížů, omšená zeď, břečtanem vždycky živá, staletým mechem, otcem trav, barvitě, žíhaně stlívá. Prosvítil večer, v obrysy slil břízy i jehlance thují, modravým nebem s fialek snem žlutavé obláčky plují. Tmí se a chladne, hřbitova kout zaplanul rudými světly, do temna stínů vsadil je kdos, jakoby máky kvetly. Chocholy bříz se houpají výš, jakby kdos pozdravem kýval do dálky dnu, jenž odchází, by v nebesích odpočíval. 73