PO LETECH.

Sigismund Bouška

PO LETECH.
Vím, slyším je stále ve své vzpomínce, jak bouřilo to divoké moře! S ním zápasil jsem, ono lehýnce mi ve tvář vstříklo vlnu, pěnu oře. Já hrdě stál, šel hrdě dál a ono se smálo – – já vzkřík! a ono se smálo – – to vše mu bylo dým, tak málo, tak málo! a já byl s hněvem svým jen trpaslík! – – Dnes zřím je v duši zas, je tichá jeho hlaď, kde je ta pýcha, ten divoký vzdor? Jsem chor, jdi, vlno, zpět a víc se nenavrať, dnes jinak chápu, vidím svoje moře, jsem pokorný, ctím, cítím jeho hoře. 40