STROMEČEK.

Sigismund Bouška

STROMEČEK.
Ten jediný stromek, tam u cesty, tak divně má lomené sněti, má smutek zrazené nevěsty a vítr mu korunou letí. A pláně a louky kolkolem – – Zem olivou žloutne a blýská, ten jediný stromek můj plápolem slunce si na listech stýská. Proč nikdo ho z poutníků neviděl? proč okolo tvrdě šli slepi? Jen já jsem se za soucit nestyděl, za stromeček svojí stepi. 60