CYPŘIŠE.

Sigismund Bouška

CYPŘIŠE.
Utichlo moře, tisíci ústy jen chví se a šepce, odlétly větry, jež ve sporu divokém ve tvář je bily, ticho a němo, loukami hladina leskne se hebce a všecky pěny se v kovová zrcadla moře vpily. Pusto a prázdno. Jen ostrov omývají vlny, rozvalin chrámu, balvanů rozmetaných plný. A smutek těžký objal ta nevlídná místa pustá, cypřiší kytkou, sestrami staletými vzrůstá. Samoty smutek korunou trojí tajemně šumí, zbloudilý pták a potulný mrak jim porozumí. Modlitba jejich v šumění vánku vzdychavě splývá, minulost propadlá ve snětích staletých vzpomínkou zpívá. Neznámá bolest přírody němým a výmluvným steskem zaznívá resonancí vln tichých melancholickým tleskem. 19