Verše pro nevěstu.

Augustin Eugen Mužík

Verše pro nevěstu.
Na hlavě vínek svěží tak jak čistota jest její, líc do krve, a jemná skráň jak v bouři list se chvějí. Ten závoj cudný, svatební jak přes šíji ti splývá! Již opusť domov milený, jenž na posled ti kývá, a v cizinu si dnes jen upomínky nes! Vše ožel již, ty anděle, co z mládí tvého lze ti, ty dětství bujné hodiny, kdy družné, plaché děti tvých vlasů pletli vodopád tak skvoucí se a zlatý – z těch malých přátel mnohý druh zlou bolestí je jatý, [25] a mnohým dnešní den se zdá být těžký sen. Své upomínky slož si v hrob, ať s panenstvím tam leží tak nedotknuty, že jen Bůh je čistým zrakem střeží – snad jedenkrát, až na hřbitov tě v pozdním složí čase, pod víkem hrobu kovovým se shledáš s nimi zase, až pochová tě v stín tvůj v slzách vděčný syn. Slyš – hudba v dáli zazněla, toť svatebčanů řady, a prostřed nich jde ženich sám, zní zpěv a jasot všady, jdi, ať tě matka požehná k žen našich smutné pouti, ať co tvé síly přesáhá, tě nikdy nezarmoutí – smích zvoní v přátel kruh – – tak jdi, buď s tebou Bůh! Tu propast divnou, nezměrnou, jež tmavou hloubí dělí 26 tvé panenství vždy čisté tak a matky život celý, dny zašlé, plesem ovité, a jasné, svěží, cudné, a noci příští, bezsenné, dny nejasné a bludné a slzou skropené – jen Láska překlene! 27