Pavučinka.

Augustin Eugen Mužík

Pavučinka.
Jeť pavučinkou naděj lidská jen, již od mládí si tkáme v srdci skrytě. Ty zlatá muško – štěstí, leť si, leť, my přec tě chytnem do hedvábné sítě! Ach, co tu bylo práce, trudů zlých, však teď nám kynou veselá již léta! Bůh pošle náhle jednu bouři svou....svou... Kde síť je naše? Po ní opět veta! [115]