Fugit hora.

Augustin Eugen Mužík

Fugit hora.
Oh prchá hodina, s ní část našeho bytí, jak krůpěj jediná ve mocném proudu času, duch tuší její znik, kdy ona v tůň se řítí, a plní nektarem číš v boha věčném kvasu. Z nás každý cítí sám, co na dně její leží snů, touhy, rozkoše, přes něž se valí dále, jeť život květem jen, jenž vzrostl na pobřeží, a jemuž ona rve za listem lístek stále. A z mračen půlnočních jakási bytost cizí sem chladně pohlíží, ten květ jak zachvívá se, a jen když oderván na věky v proudech mizí, by sad jí nespustnul, květ nový vsadí zase. [116]
Básně v knize Hlasy člověka:
  1. Dva hlasy.
  2. Sám ty nesmíš říci.
  3. F. Š.
  4. Zapomeň a nezapomínej!
  5. Apostrofa.
  6. Srdci.
  7. Připlynuli, pominuli...
  8. Žalozpěv.
  9. Verše pro nevěstu.
  10. Pohřeb dítěte.
  11. Meluzina.
  12. Vykoupení.
  13. Po létech.
  14. Nic nelkej!
  15. Já zhrdal lidmi...
  16. Česká radost.
  17. Píseň rozsévače.
  18. Jaro v horách.
  19. Rozmluva o zvonu.
  20. Píseň.
  21. Oráč.
  22. Písnička polní.
  23. Jarní večery.
  24. Dumka.
  25. Na rodný kraj.
  26. Dávné boje.
  27. Dítě.
  28. Věčné spory.
  29. Homér a Milton.
  30. Kristovy růže.
  31. Sny démona.
  32. Žízeň Kristova.
  33. Křesťanka.
  34. Osud.
  35. Báj o proroku.
  36. Dvě lebky.
  37. Legenda o panně.
  38. Dva slepci.
  39. Píseň naděje.
  40. Ustřížený vlas.
  41. Ukolébavka.
  42. Píseň horníkova.
  43. Vzpomínka.
  44. Švadlena.
  45. Píseň tkalce.
  46. Zapomenutá.
  47. Skryté květy.
  48. Srdce a moře.
  49. Pavučinka.
  50. Fugit hora.
  51. Štěstí.
  52. Naděje.
  53. Na zbylý z hrobu skvost.
  54. Skřivan.
  55. Na hřbitově v máji.
  56. Při západu slunce.
  57. Světlo.
  58. Na kometu.
  59. Pouta.
  60. Reflexe štědrovečerní.
  61. Na hřbitově domova.