Připlynuli, pominuli...

Augustin Eugen Mužík

Připlynuli, pominuli...
Připlynuli, pominuli krásní dnové jako řeka, která stále od nás stéká dál a dále, do daleka – nech je jít! Zašuměli, uletěli krásní dnové jako ptáci, ještě se jich křídel bílý odlesk v šeru dálky ztrácí – nech je jít! Dnové zrádní, zlí a chladní, hřáli jste nás malou chvíli, a přec byli tak jste milí – nech je jít! Marná touho! Ještě dlouho budem svoje ruce spínat, [20] dlouho budem stát a čekat, než si zvyknem zapomínat, vlastního se přání lekat, zvolna mřít... 21