Rozmluva o zvonu.

Rozmluva o zvonu.
Ticho. Večer. Pod lipami na lavičce drnové s šedým dědem dlíme sami. Blahé šero májové! Zazní zvon. „Ku klekání z báně skrytu zbožně, vroucně zve nás on. „ ,Ne, ach ne, zvon je hluch a bez soucitu.‘ „Navždy srdce spjata spolu, kéž jim štěstí ustele! Při svatbě dnes k Páně stolu kročí mladí manželé. Zazní zvon. Plným hlasem z báně skrytu volá dolů přání on.“ ,Ne, ach ne – zvon je hluch a bez soucitu.‘ [52] „Slyš, jak smutná hudba temně vane sem a žalný pláč! To dnes do posvátné země nový bude složen spáč. – Zazní zvon: Jako hlas, jenž stená v skrytu, volně, bolně nyje on.“ ,Ne, ach ne – zvon je hluch a bez soucitu.‘ „Temno, ticho v kraji chudém, teď však křik se rozmáhá, a již v ohně moři rudém stojí víska neblahá. – Zazní zvon: Přerývaným hlasem v skrytu o přispění prosí on.“ ,Ne, ach ne – zvon je hluch a bez soucitu.‘ „Po žních. Rolník svoje žito svezl domů vesele. Ach, jak svátečně se skví to v našem starém kostele. – Zazní zvon: V lehkém tempu ve svém skrytu jak smích jasný zvučí on.“ ,Ne, ach ne – zvon je hluch a bez soucitu.‘ 53 „Dole sněžno, na obloze svítí hvězdy vysoce. Malý Kristus v bílém voze vjíždí k nám – ó Vánoce! – Zazní zvon: Jak jej vítá ve svém skrytu vřelou, dumnou řečí on!“ ,Ne, ach ne – zvon je hluch a bez soucitu.‘ „ Člověk pláče, raduje se, v srdci zář a hned zas stín, a v tom plese, a v tom děse čeká nebes na pokyn. Tím je zvon....zvon... Ničím tedy není, v skrytu co k nám lidem mluví on?“ ,Ne, ach ne – jen je hluch a bez soucitu.‘ Však to lidstvo přece vzbudí k vyšším, lepším snahám on. Vždyť i v naší visí hrudi vážný jakýs, věčný zvon: Srdce zvon! Pouhou pravdu v ňader skrytu ať se vždycky ozve on. V hřích a lež též buď hluch a bez soucitu! 54