Dumka.

Augustin Eugen Mužík

Dumka.
Pod kosu zraje kraj a tak se všady bělá jak bludná hlava má, jež v poli sšedivěla. Pod kosu zraje kraj a k zemi tíhne klas, a moje stará šíj svou zemi hledá zas. Jsou žně to poslední – než zas se vrátí zpět, snad budou ruce mé již v hrobě práchnivět. Teď obilíčko v dům, můj koni, spěš si, spěš, a pána svého pak na hřbitov odvezeš. [61]