Ukolébavka.

Ukolébavka.
Neplač, dítě moje, stiš se, stiš, máť tvá dosti nešťastná je již! Malý poutníče, ty s přišel nepovolaně sem ke mně. Ó bys jen ty vzdechy slyšel, jež mi v prsou bouří temně den co den, celou noc. Neplač, dítě moje, stiš se, stiš, máť tvá dosti nešťastná je již! Bůh sám navštívil zem bídnou jako dítě, rány hoje lidem všem svou ruku vlídnou. Ty však rveš mi blaho moje den co den, celou noc. Neplač, dítě moje, stiš se, stiš, máť tvá dosti nešťastná je již! [95] Stokrát za noc k tobě vstává, zdali ještě dech tvůj slyší, jejž ti dusí nemoc dravá. Její vzdech se neutiší den co den, celou noc. Neplač, dítě moje, stiš se, stiš, máť tvá dosti nešťastná je již. Ve tmě její život stoná, ku propasti duše kráčí, a ty’s, dítě, propast ona. Tvář jí hořká slza máčí den co den, celou noc. Neplač, dítě moje, stiš se, stiš, máť tvá dosti nešťastná je s. Ač ví ona, že jen v hrobě odpuštění dojde, klidu, přece chce žít k vůli tobě dlouhý život – pustou bídu, celý život – jednu noc. 96