Jaro v horách.

Jaro v horách.
Láskou kdo jste živ a snem, pojďte sem! Stisk nás rukou spojí vřelý. Zde lze prosnít život celý bez bouří a nepokoje. Poupětem ovíjí zde ňádra svoje smrt i život, nebe, zem. Vizte jaro! upřené v zelené listí má své zářné zraky, láká teplo, vůni, ptáky, až i na lidské si nitro vzpomene, dýchne v ně, a člověk jitro v duši cítí plamenné. Bledá zora v jitřní čas zlatý vlas [49] na obloze sobě splítá, luznou kytkou slunce vítá, a pak mizí v nebes dáli. Jakých krás barvy v její rouchu plály: zlato, růže, sníh a jas. Na jemnouňké píšťaly zahráli písně ptáci zlatokřídlí. Jak je Echa děti shlídly, znovu vše si opakují. Cymbály v každé zvoní stmělé sluji, zkad jen vlny šplounaly. Moh’ bys také viděti, děvčeti ze srdce jak láska pučí! Ráj ji pojal do náručí, plný dum a sladké tísně. Poupěti slavík rád své sladké písně, a noc hvězdy zasvětí. Smrt zde v háje pokraji v útají 50 sedí, ruce v bílém klínu. U nohou jí v spícím stínu ručej pramínku se roní. Velká jí v snivém zraku slza stojí, kol ní laňky těkají. Láskou kdo jste živ a snem, pojďte sem! Stisk nás rukou spojí vřelý. Zde lze prosnít život celý bez bouří a nepokoje. Poupětem ovíjí zde ňádra svoje smrt i život, nebe, zem. 51