chvála pozemskosti

chvála pozemskosti
na pozemskost polož hlavu po starosti vezdejší, píseň splavu po špičkách ti zkonejší oheň vší. jako na podušku z peří bylinami postlanou, když se šeří, polož na ni s důvěrou hlavu svou. i když zdá se tvrdá jindy, vykoupáš se ve vůni, šumí lindy nad lekníny při tůni v modrém dni. i když zdá se rozervána, jde s ní naše vítězství, vzácná panna zplodila nás k prvenství v říši lví. 19 z vrchovaté pozemskosti pij svůj den jak ze džbánu při slavnosti, hned se rozkroč po ránu do lánů. nikdo ti už nenalije nikdy, cos tu nevypil, neožije, cos tu bludy v smutku chvil promarnil. i když ze dna piješ hoře, bídu, hlad a yperit, je nás moře: chceme žít a černý lid nasytit. zpívá, skučí, šeptá, hučí, zapomeneš na báje, moře učí, kudy pěšky ze stáje do ráje. 20