píseň o granátu

píseň o granátu
jaký zločinec byl by bůh, kdyby byl; který spravedlivý duch válku by dovolil? býti všemohoucí a neobrátit zbraně, zbraně nevinných na vinníky štvoucí do kampaně – míti blesky a hromy, archandělův meč a nesrovnati se zemí vznešené domy kující zradu, strojící léč – velet andělům strážným, vševědoucí být a nechtít ani srdcem vlažným děťátkům s cesty granát odstranit – – 41 děťátkům čtyřem berberským v maroku, tím, s čím si hrála, zabitým a osudem otroků, neboť strůjci války a světa páni jsou před granáty vždycky poschováni. ten granát zbloudilý čekal tam na svůj den; aby zabily, vyjdou z továren. dravci se takhle ukryjí, u vesnice měl díru; válka zabíjí v boji i míru. a na světě je válka, by ti, co mají, měli víc. šrapnelová je dálka mezi pracujícími a hordou pijavic. a každý bůh se vždy paktoval s šakaly panskými. ten granát, jenž děťátka roztrhal, byl možná požehnán kněžími. 42