chvála evoluce

Stanislav Kostka Neumann

chvála evoluce
jak jsi krásná, země divá, tvárná, živá, proměnlivá, že jsi vznikla, vydavši i strašnou sílu, která rozmáchla se k dílu, v temna vzkřikla. ty i my jsme dlouho byli pro krvavou kratochvíli smečkám pudů; už to víme, zápasíme, my tě, země, oslavíme žertvou bludů. jak bys byla, země, hnusná, beznadějnou krví dusná, kdybys byla stvořena rtem zlomyslným, krvežíznivosti plným, paskvil díla. 31 neměla by konce hrůza, kterou seje zlatá luza v lány práce... naše však jsi, s tebou my tu proměníme v ranním svitu konstelace. 32