lipová alej

Stanislav Kostka Neumann

lipová alej
lipová alej, lipová alej, cesta do hlubin míru. polabský větřík hroužívá prsty v její medovou lyru. člověk ji vsadil, země však zdvihla, kolonádu svých snění. kdo tudy kráčíš, hleď, zda jsi hoden, hoden tohoto jmění. a jsi-li dravec v člověčí kůži, v krvežíznivé dálce, žiješ-li v džungli představ, z nichž prýští zločin od mzdy až k válce, kéž by tě rázem pohltil písek mírumilovné míle, by o vteřinu byla zas blíže sjednocující chvíle. 116 lipová alej, lipová alej. prodloužíme ji kolem. alejí míru spoutáme běsy nad městem i polem. 117