stará balada

Stanislav Kostka Neumann

stará balada
na dubovém stole čistém nabídli jsme jim chléb a sůl. sebrali nám s ježíšem kristem poslední kravku. na květovaném talíři podali jsme jim ovoce. nechali nám tu, raubíři, ošklivou nemoc. jedni i druzí slibovali, říkali tomu svoboda; jedni, druzí, všickni dali jen větší bídu. bůhví, že nevíš, co se děje, samo to přijde z mračen. na pány a čaroděje pak jsme tu vstali. 77 bůhví, že nevíš, co máš v rukou, když neštěstí své biješ. na vrata osudu zoufale tlukou mozolné dlaně. na krchově pod křížem narostlo kopečků rázem. oblaka zpívají s pastýřem žalobu truchlou. 78