zpěv o andělech

zpěv o andělech
josefu horovi
básníku, jenž nám zahráls tiše k andělům smutně krásný zpěv, by sestoupili s marné výše a proměnili naši krev, by v tom, jenž tady ve tmách dýše, rozžehli sterilní svůj zjev, básníku, pohled vertikální vrať k zemi od těch přeludů, jsou papír, sádra, plech ti dální utěšitelé bez trudu, jsou paskvil mdlý a teatrální andělů, živých osudů, andělů bez kostelních rámů a bez oltářních voskovic, kteří už přerostli lesk chrámů i marných snění čiré nic a rudým jasem s černých trámů v náš zápas planou do ulic. 94 to srdce jsou, jež zahořela purpurem solidarity s osudem chudých, jejichž těla jsou umučena necity i pokořena v chrámci čela licoměrností charity, to srdce jsou, jež světa hoře v citlivém svalu slyší lkát a v tvůrčí lidské nepokoře se s jeho strůjci musí rvát, za odpíraný chléb a moře radostí čistých bojovat. jsou všude a vždy zazářili, když svět jich potřeboval v tmách, i poraženi zůstavili své srdce v našich hlubinách, svým srdcem a svou pravdou smyli kus lidské hanby v dějinách. nezděláš z ilusí a stínů na dobré zemi dobrý svět, den ze dne musíš domovinu mozolnou rukou obrábět a ničit plevel, hmyz a špínu, bys dostal urozený květ. 95 od vltavy až k palmám ria tu andělé nám v čele jdou. kolik jich má dnes asturia, andělů s puškou srdečnou. salud la passionaria, ten lidský cherub nad psotou. 96