zulské dívky

Stanislav Kostka Neumann

zulské dívky
nikdy nepřestaneme milovati v snách mladé ženy, mladé dívky krásné v horkých krajinách; jen svou nahotou tu byly oblečeny. černou a hnědou nahotou, tmavé plameny země-žnečky. většinou už je zříš jen za strašlivou mhou, přešly přes ně bílé smečky. černých vzpomínáš i hnědých vzpomínáš i mužů na hanebném kůlu. proklínáš řev civilisovaných úlů. byly krásné také dívky zulů. měly ňadra jako věže s černým kloboukem, ústa jako báseň jižní; 43 na antilopu ji posaď bujným snem, stepní travou letí básníkovým dnem, štíhlý tvar a krásný bližní. v korálových špercích, v rouše nevinných podala ti napít z kalabasy... burský farmář nasadil tu otroctví a hřích, britský žralok dovršil to dílo spásy. chrabrá srdce podlehla křesťanským zbrojovkám, dívky zulů křesťanské lásce, cizí dobytek pase černý chám, v dolech a plantážích dře se panské chásce na její kostely, banky, bary, university v bloemfonteinu, v pietermaritzburku, v praetorii, v johannesburku, pokořen, zhanoben bílými termity. a ženy zulů, kafrů, bečuanů nosí vodu v tykvicovém džbánu, v ztepilých tělech možná spirochaetu pallidu. nejsou to už plameny o strmých ňadrech, jsou to jen proletářky v evropských hadrech, zhasla krása v stínu zlatých nelidů. zhasla krása mladých dívek také na stepích. morálka se probudila u textilních fabrikantů: 44 nekupuje národ nezaměstnaných, oblékají tedy národ bantu. a kristus na kříži má kulomet, kořalku a spáry johnů bullů... nevrátí se světlo pozdě pro ten černý svět? jsou vůbec ještě krásné dívky zulů? 45