staří dělníci

staří dělníci
františku halasovi, který asi pochopí, že mi nešlo o lyrickou soutěž, nýbrž o něco mnohem závažnějšího
[129] dni našeho života dni všední a všecky svátky takové naděje taková temnota ten pohled do vroucí dálky dni našeho života po celé zeměkouli dni nesené dělníky jako na sloupoví dni nesené dělníky jakž bychom zapomněli jejich písní je robota celí tou písní zněli když stůl nám stavěli chléb pro nás pekli soli dobývali ti staří dělníci 131 staří dělníci kteří teď odpočívají staří dělníci pro sebe zhola nic nemají leda almužnu staří dělníci stromy vykotlané kariatidy sešlé klubka únavy staří dělníci pěšáci zmrzačení dědové zvěstovatelů sešlapané stupně třídy staří dělníci kořist opuštěná dárci zapomenutí věřitelé marní staří dělníci sedící na prahu anebo na lavičce před vrátky záda je bolí staří dělníci kteří si vypili válku válku v míru i poli 132 kouřící ze staré dřevěnky hledící v dálku ti staří dělníci a jejich ruce především ruce a jejich nohy a jejich bedra a jejich oči a jejich tváře dojemná kráso starých dělníků 133 staří dělníci ruce na klíně ruce na dýmce na zlatém slunci se hřející ruce se chvějící lehýnce ruce starých dělníků především ruce prachem práce zčernalé v rýhách svraštělá minulost svázaná modrými žilami ruce starých dělníků větve usychající kladiva rozbitá vesla puklá ruce starých dělníků standarty zvětralé talíře mozolů fialy ústraní ruce starých dělníků živitelky vyjedené trpitelky zajízvené mapy zotročení ruce starých dělníků v slabosti ještě dost silné 134 aby nabrousily srp aby podaly vědro aby přibily hřebík pro obrázek leninův v odpočinku ještě neposedné aby uvařily kávu vnoučatům ruce šmátrající po tom co jest na nic nezapomínající z toho co bylo ruce starých dělníků chodily by ještě pro munici ty ruce starých dělníků puškami vonějící 135 staří dělníci nemají stání ani nohy jim nemohou zapomenouti z práce do práce z práce do práce chodily bez ustání nohy jež teď se div nezhroutí nohy starých dělníků v kolenou nalomené městkami tatované nohy starých dělníků pilíře včerejška stoupy opotřebované ráhna zbavená plachet nohy starých dělníků taktovky rozloučení stvoly před kosou průvodkyně do země nohy starých dělníků marnotratnice vykořistěné poutnice oloupené poslice nevděku nohy starých dělníků které stávaly před četníky šiky s dlažby a silnice pod nimiž duněla země 136 nohy starých dělníků štrachající teď v sednici kobrtající silnicí dojdou ještě s housaty donesou houby z lesa přisednou k soudruhům na schůzi nohy starých dělníků heroická věta ty nohy starých dělníků došly by ještě rády do nového světa 137 staří dělníci tíhnou k zemi skláněni tíhou na bedrech desetiletím s nadějemi nosili tíhu ztráceli dech naděje odpluly oblakem tíha zůstala bedra se sklánějí níže a níže bedra starých dělníků stoly zborcené hnízda vybraná květníky vyschlé bedra starých dělníků podušky bolestí mausolea mužství zástěny konců bedra starých dělníků kolébky cizího bohatství paláce vydrancované trosky po vpádu bedra starých dělníků láskou už nevěnčená po celý život nosila kříž proto jsou ku prahu nakloněna kde by si odpočinula již 138 bedra starých dělníků nejpravdivějším křížem poznamenaná křížem pracovitého muže mají už kříže dost ta bedra starých dělníků chtějí za svoji minulost do truhly krvavé růže 139 staří dělníci s hlavou skloněnou přesto se do dálky rádi dívají jaké je počasí jaký je svět na toho blázna s úsměvem zírají dlaní si oči zastiňujíce aby jim neplakaly oči starých dělníků v koutku vždy slzičku mají pro to co bylo však nepláčou pro to co jest nezoufají oči starých dělníků po druhé dětské poslední jiskřičkou blikající a stále světské oči starých dělníků sokoli v kleci mroucí oharky pod popelem cisterny schnoucí oči starých dělníků ložiska zármutků soumraky dychtění mohyly snů 140 oči starých dělníků pamětnice zločinů herbáře ústrků svědkyně zrady oči starých dělníků tisíckrát pokořené nespravedlností oslepené hrůzou propálené bezcitností oči starých dělníků bez hněvu v nepohodě ty oči starých dělníků hledají za tichých večerů paprsek na východě 141 staří dělníci zadumaní v strunách se chvějících po dlouhém forte pošlou nám někdy třaslavé psaní tváře k nám pozdvihnou lněné vráskami rozzářené tváře starých dělníků z nichž vyvanula nenávist předprsí námezdnosti jež pobořil práce svist tváře starých dělníků křížaly člověčenství erby pracovitosti smalty oprýskané tváře starých dělníků palouky po bitvě hřbitovy polibků věznice písní tváře starých dělníků stránky strašné kroniky prázdné nory kleteb dokumenty jha tváře starých dělníků rozryté brázdami chudoby 142 běžící desky rozsudku jejž práce sem zapsati dává nad svými příživníky ty tváře starých dělníků jsou obráceny k pevnině šesté kde rozsudek nabyl už moci práva staří dělníci odcházejí druh za druhem staří dělníci přicházejí kamarád s kamarády ti staří dělníci okrašlují dni našeho života dřina je strašlivá bolest je těžká smrt není dni našeho života dni nesené dělníky k vykoupení 143 poznámky
píseň o granátu. – ve vesnici beni tuzim ve španělském maroku našly čtyři děti granát, který vybuchl a všecky čtyři zabil. – noviny z 2. března 1936.
zulské dívky. – v roce 1935 vymohl si textilní průmysl anglický, aby v jihoafrické unii a „ochranném území“ vydala vláda zákaz nahoty, obvyklé ještě u domorodých kmenů. – bantu (lidé) je společné jméno pro hlavní africké kmeny černošské na jih od konga.
nosič na „santosu“. – původně běželo o překlad emigrantské básně německé, uveřejněný v českém vydání simplica. poněvadž obsah se mi líbil, ale forma originálu ani překladu mě neuspokojovala, přepracoval jsem báseň svobodněji.
stará píseň čínská. – podle několika překladů lidové písně ze sbírky ši-kin, která shrnuje lidovou poesii čínskou z 12.-6. století předkřesťanského.
píseň rikšakuliů. – zcela volné zpracování dokumentu a dodatku z knihy holitscherovy: das unruhige asien.
askarové. – na foru mussoliniho v římě bude postavena obrovská socha duceho. podle antické tradice bude státi oděn pouze lví kůží... noviny ze 17. května 1936.
německý emigrant. – překlad básně f. w. nielsena, věnované karlu von ossietzky, z knihy: kleiner zyklus deutschland, praha 1935.
145 píseň o verchovině. – do čtyř pohraničních obcí ve volovském okresu na podkarpatské rusi, stižených skvrnitým tyfem zavlečeným z polska, byli vysláni tři výpomocní lékaři, malou odolnost rusínského řecko-katolického obyvatelstva vysvětlují pozoruhodným způsobem: nábožní rusíni dodržují přísný, až krutý půst. oslabený tělesný organismus nedovede pak vzdorovat nakažlivým chorobám.– večerní české slovo 11. dubna 1936.
apolita. – nikola genyk byl polskou vládou vypověděn v dubnu 1936 jako nepohodlný příslušník československý; čsl. vláda, neuznávajíc jeho čsl. příslušnosti, odmítla ho přijati, a tak seděl genyk, částečně s celou svou rodinou, na hranicích až do října 1936, kdy čsl. vláda ustoupila.
pod krušnými horami. – jedenadvacetiletý rudolf kroupa spadl do divoké šachty u košťan, omámen plyny. přispěchali mu na pomoc kamarádi, smrček z košťan a hübner ze starých verneřic. jeden po druhém zaplatili pokus o záchranu kamaráda životem, byvše rovněž otráveni plyny. hübner byl prý organisován u henleinovců. stalo se 3. dubna 1936 po 5. hod. ranní.
parašutistky. – známé skokanky padákem, ljuba berlinová a tamara ivanová, se včera při seskoku zabily. berlinová skočila již devětačtyřicetkrát a ivanová šestačtyřicetkrát. – tass. moskva 27. března 1936.
mezinárodní brigáda. – několik dnů po napsání těchto veršů padl v prvních dnech lednových (1937) jako velitel mezinárodní kolony ralph fox, komunistický spisovatel anglický, autor životopisu leninova a džingischanova, stručných dějin dělnického hnutí, knih o indii a irsku, několika románů, byl vůdcem intelektuálů, vyvíjejících se k marxismu, „jeho život byl náhle přeťat, když vlastně teprve započal své spisovatelské dílo, to je cena, která musila býti zaplacena za to, že selhalo dělnické a demokratické hnutí anglie a francie, které měly přijíti na pomoc španělsku již v létě, kdy bylo lze potlačiti povstání už v zárodku.“ (john strachey.)
***
146 k básni zulské dívky našel jsem v týdeníku hej rup z ledna 1937 tento básnický protějšek, přeložený olgou pickovou, viděný ovšem s jiné stránky:
roy campbell: zulská dívka
když v slunci kouř jde z hlíny rozžhavené a z těl, jež dřou se až do úpadu, rýč dívka odhodí a od ramene odváže nemluvně – terč ovádů.
a zatím co ve stínu trnovníků, nachových množstvím mšic, se naklání a jeho vlásky probírá se v mžiku prsty vycvičenými v laskání,
prs jako roubík vězí v ústech děcka, jež ssaje, vrčíc jak psík o štěstí. a jeho nervy její nyvost všecka jak v rákosí proud mocný šelestí.
a přece s proudem ospalým mu vplývá žár neúkojný smyslů do mdloby – v něm přemožených divokost je živá dál s tvrdošíjnou pýchou poroby.
matčino tělo nad dítětem pne se jak hora, jež je vísce asylem, či jako děsný černý mrak, jenž nese bohatství příští sklizně v lůně svém.
147 obsah
materialismus
život11 člověk13 země15 duch17 chvála pozemskosti19 chvála konkrétnosti21 těsto22 chvála světla24 chvála dialektiky25 chvála modernosti27 sám nejsi nicnic...28 básník a člověk29 hřivny30 chvála evoluce31 optimismus33 metafysika34 poslední soud36
kontinenty
omar39 píseň o granátu41 zulské dívky43 nosič ze „santosu“46 stará píseň čínská49 třicet dvě misie50 píseň rikšakuliů52 evropo...56 viva villa58 usa59 askarové60 nazisland62 149 německý emigrant64 facit66 středoevropské jaro68 spokojenost70 karpaty71 píseň o verchovině73 apolita75 stará balada77 pod krušnými horami79 středočeská krajina81 stalin a stachanovci83 parašutistky85
španělsko
španělské dny89 hodiny91 asturští horníci92 zpěv o andělech94 in memoriam f. g. lorca97 podzim 1936100 mezinárodní brigáda102 podzimní večer 1936107
doma
neunikneš111 panichida chudých112 stříbro114 lipová alej116 sena jdou domů118 měsíční večer119 jasná noc120 pokoj lidem dobré vůle121 blín123 list124 lidé v hotelu126
staří dělníci129
poznámky145
150 stanislav k. neumann spisy XIV. sonata horizontálního života básně 1935–1936 obálka fr. bidla vytiskla akc. mor. knihtiskárna polygrafie v brně a vydal fr. borový v praze 1937
E: jf; 2004 [151]