karpaty

Stanislav Kostka Neumann

karpaty
na poloninách kvetou enciány, to po zákonu slepé přírody, a lidské květy jsou tu ušlapány, to po zákonu lidském. hvozd zkrásněl na horách, a plavuň s jedlí jsou stejně syty v řádu pralesním. po řádu lidském v selech na smrt zbledlí jsou navždy vyděděni. ve hloubkách divočiny země zpívá o strašné kráse svého života. a v chatách se smrtí hlad hovořívá o bídě člověčenství. umřela dávná lidská pospolitost, dozněla píseň lidské svobody. v přírodě trvá krása, řád a sytost, řád lidský roztál v pánech. 71 v karpatech hořců zvonce hoří modře a v rajských lukách kvete upolín. i to snad jednou dohola tu odře hlad chudých – žravost pánů. je horší dravce v horách panská pýcha, antropofága horší lačný bohatec. ze sopek živých méně zkázy dýchá. přísahej věčné záští. 72