parašutistky

Stanislav Kostka Neumann

parašutistky
památce ljuby berlinové a tamary ivanové
básník by řekl: rozhoupal větřík veliké zralé pampelišky. to my jen slezly radosti žebřík a okoušíme výšky. svobodné dcery dobyvatelů spravedlnosti a míru chtěly by vzkřiknout až k éteru svou víru, v člověka víru. vše je už zbraň – i to možná jednou k obraně kvádrů svých dáme, na zem však slétajíce rodnou štěstím se zajíkáme. pod deštníkem svých padáků pohodu, plno květů, s risikem křehkých plakátů vracíme veselost světu. 85