sena jdou domů

Stanislav Kostka Neumann

sena jdou domů
sena jdou domů, voní svět na obou labských březích, po ránu chutná jako med na pěšinách a mezích. sena jdou domů, zlátne modř nad úrodou a sklizní; v stojatém vzduchu usnou proč i odpověď, jež trýzní. sena jdou domů statkáři i chudákovi v hadrech. sládnoucí lež má na tváři krajina s ranou v ňadrech. 118