KIRDŽALI. I.I. Tmavých lesů pode krovem,věčných skalin v pevném hraděmocným Kirdžali vlád’ slovempo východě, po západě,nad rájou i nad Balkánemdobrou puškou, jataganempo své vůli, po své radě. –Byl jak dubec na Balkánu:tělo mocné, mocné pážedobrý kořen k půdě váže,a tu půdu k jataganu. –Hoj, jak často sokol novýpod Balkánské letí krovyv pěknou službu lesů pánu![7]A jak se to Turčín třese,„Kirdžali“, kdy vzduchem letí,sokol kdy se v kraje sneses sokolíky ve zápětí.A což rája utýrána!jak ta vítá lesů pána,jaký svátek jemu světí! –Však co dnes mu rmoutí duši,v čacké tváře chmůry tělí?Co klid Kirdžaliho ruší,že se dneska neveselí?....Kolem věrní sokolíci:v pěsti šavlu posestricis divokými stojí čely,divoké své písně pějí.Zatím zraky jinou dumu –o úrodné ráji v rumubleskem blesků vyprávějí....„Ještě včera rája svěží,dnes již ve svém rumu leží;ještě včera v plesu rejiživě kvetla pod Balkánem;ještě včera v růžné pleti,dnes zhynula jataganem.Však smrť horší jataganuv harem býti pochovánuvilných Turků do objetí!8Padla rája, sláva padá.Kněžka ráji, růže skvělá,ve haremu hyne, zvadá,hyne Jela, hyne – Jela!“ –Co dnes mutí vůdce duši,co klid Kirdžaliho ruší?...II.II. Na kobercích drahých látek,v stěnách pestrých drahokamů,v zlata skvostech, perlí zdoběeden baša stvořil sobě. –Plane skvělý baši státekz odalisek temna chrámu,ze divanů dlouhé řady,ze kypící ňáder vnady,z křišťalových vodojemů,stavených zde v pestrém tému,z chrámu slastí – ze haremu. –Sta tu krásných očí hořísmělým bleskem smělé tužby,sta tu vnad se baši nořísladkým chtíčem v sladké služby....V malém koutku lilje bledájediná snad hlavu kloní,9a co oko klopí, zvedá,jasná slza skvostem zvoní. –Tvář běloučká – jakby sněhuobláček v ni smutek zavál;tvář tesknoučká, – jakby něhutemný vypráh’ žalu nával.Malý koutek ve haremu,ale žal v něm velký sídlí –malý koutek bolu tvémudali, Jelo, za obydlí! –Tři dny tomu, co ji litý,z rodné unes’ Turek chaty,tři dny tomu, co jí spjatytemnou mříží slunka svity,Tři dny tomu co zde touží,co zde vadne v temné ouži;tři dny juž ji baša šedýžárlivými stíhá hledy;každý den tu hladkým slovem,úlisnou a hadí řečípo vítězství práhne novém;každý den jí bolesť větší.Každý den ji eunuch smědýhrozivými stíhá hledy;každykaždý den a každá chvíleze tří dnů těch – bolesť nová; –10každý útok dýku chová,útoků pak ve přesile. –A v té době bez nadějetichým retem prosba chvěje:„Marja, Marja, svatá panno,srdce mladé pochováno,pochováno, vrahem skláno –pomoz, Marja, pomoz Panno!“ –Ještě prosba z retů chvěla –temné čelo uviděla;temné čelo, rety chvělé,a ve tváři posměch stele...„Vrať mi ráju, vrať mi chatu!“zaúpěla teskno Jela,„zůstaň svém si ve šarlatu,ale mně dej chudou chatu,v níž jsem první slunce zřela!“Ale baša stáhne tvářejako k žasu, podivení,jako k prosbě, k roztoužení,a pak stařec mluví jaře:11„Ej, krásná panno! vysuš vábné oči:jest mocný baša, jenž se k tobě točí,jenž dlouho mezi ďaury jezdil, pílelpo dívce, s níž by skvělý život sdílel!A hle! tu lovci naskytla se maněta nejpěknější pobalkánská laně –ó běda jemu, srdce-li to ztratí:pak mušce vlastním cenu jeho splatí!Tisíce věrných k službě Moslemínůdám tobě, drahá, za tvou samotinu;nejskvostší divan ve haremu celém –jen jedno dej mi – místo v srdci skvělém.Měj svobodu vši, jakou harem chove,měj drahý beglik *), stěny smaragdové,měj život můj – i Boha svého vzývej,jen líčko zjasni, jen se rozezpívej!“ –Roztoužený, rozechvěnýtakto baša odpovídal,a s Jeličky obličejeodpovědi odvet zvídal.Jela bledá sotva dýchá.Hlava k prsům nakloněná,očka jako bezplamenná,———*) Poklad, jakým se jen sultánové honosí.12a ret chvěje slova tichá:„Všecky tvoje Orienty,všecky řízy, drahé kmenty,dražší slova, co je vnadí,svobodu mi nenahradí!Ale slyš!slyš!“ – a pablesk temnýpřes obličej přelet’ jemný –slyš„slyš! já přece v myslirozpočíst chci, rozhodnouti,jasnými se zeptat čísly,k tobě-li mně srdcem lnouti.Do té doby, do té chvíle,hamamu než seznám léku,odlož zatím, statný Beku,všecky tužeb temné cíle!Pak – snad – – – “Oko baši hoří,a ač nerad, přec se volným tvoří:„Nuže, Jelo, čekám odpovědi!odpovědi!“ –V ňádra skryla temné tváře,s tváří těžkou slzu – lháře –„Čekej, čekej, hamamu jen hledi!“ –13III.III. Noc. Již bercen světlovlídnýpo haremu záři dýše,vábný sne pak nádech klidnýna zem kouzlí klamné říše....Na divaně v lesku zlatazlatým kouzlem snů svých spjataodaliska. Z růžných tváříeden blahý smělci kývá,kývá, mizí, hyne, splíváa zas novou vzplane září.Eunuch skončil noční práci.Teď u vchodu v sen se tácí,dřímá, dřímá, – hlava padá –děj si spřádá –spí. – V té době dívka vstává,s tajnou bázní v chod se dávákolem zlatých vodojemů. –Rychle, rychle! rozbřesknutídoba do hamamu nutí,rychle, rychle! po haremu....Jako Víla po pažitěbez povzdechu – beze stonu –jenom těžká slza v ronuzatřpytla se na balkonu....Rychle, rychle volné dítě,14než zlý hamam probudí tě....– – – – – – – – – – – – – – – –Prázdný vchod – již na úsvitě.– – – – – – – – – – – – – – – –Jakáť to bouř ale kolem?Celý harem vstává spolem, –děsný zmatek, pokřik, lkání,u východu bědování,postrach válčí s divým bolem!Před balkonem eunuch bledý –v ruce dýka, vpadlé hledy,z prsou rudý proud se stáčí....hoj, jak jsi to dosnil, spáči!Baši hněv víc neschvátí tě. –Na kobercích drahých látekrozložil se strach a zmatek – –prázdný vchod – již na úsvitě....Kolem na sta očí hoří,plachých očí temnou září,a z kypících tuch se noříposel šňůry děsných tváří – –A v té chvíli po haremuzahučí to v hustém tému:„Svatý Sávo! rozkoš vzpučí,kde si sokol zahajdučí!“ –A u vchodu v děsné výsky:„Zrada, zrada!“ odalisky. – –15IV.IV. Tmavých lesů pode krovem,věčných skalin v pevném hradě,mocný hajduk vládne slovem.Přísně soudí sokol vraha,kůlem soudí bismallaha!přísně soudí v přísné radě –běda mu! kdo stížen v zradě. –Hoj a co dnes pod BalkánemKirdžaliho chmuří zraky? –Hajduci kol jako mraky,bouřné mraky nad koránem...Se rtů hučí divé zpěvy,ne tak zpěvy jako hněvypomíchané jataganem. –Přísně soudí sokol vraha,kůlem soudí – bismallaha!„Hrdý bašo!“ Kirdžali zved’ hlasuk Turku, jehož s hlavou nakloněnouhajduků sbor před soud staví v jasu.„Hrdý bašo! Rája s půdou rozmetenou,krev nevinná, již jsi vylil v zlobě,oběti, jež v haremu kryl’s hroběhrobě,před soud Kirdžaliho tebe ženou! –16Přísně pak on soudí vraha,kůlem soudí – bismallaha!Však chci býti milostivým tobě,vyjevíš-li beze lsti a klamu,kam jsi poděl dívku Jelu v době,nežli sokol zalet’ do haremu!?“Vzepnul hlavu, tváře smíchem stáhnula pak baša v tyto zvuky sáhnul:„Rozvesel se, krkavčino lesů!že ti ptáček z ruky vyklouz’ hladký,a to z ruky ve svah rokle vrátký,odkudž tobě sladkou zvěst tu nesu!Allah velik! zavolal ji dříve,než-li pomoc z ruky hajdučivé,jako volá bašu k věčna plesu!“ –Kirdžaliho tváře chmury kalí,rámě klesá na hrozebnou zbrani –„Špatný hajduk, jemuž supi vzaliholubičku zrovna před snídani!“A sám ránu do hlavy si vpálí....Zachvěly se lesů krovy,věčných skalin pevné hrady –soudil hajduk svými slovy,soudil rájou, soudil všady,nad Turkem i nad Balkánem,teď nad sebou lesů pánemvlastní vinu cizé zrady. –17„Kirdžali již dohajdučil!“zní to skálou dál a dále.„Běda vrahu, vrahu krále,že též mřít se nenaučil!“Po Balkánu šedém klestístejné a jen stejné zvěsti:„Kirdžali již dohajdučil!“ –V.V. „Hoj! co nám to za mohylyskaliny zde objevily?“ –„„Svobodě jsem zde se učil,když jsem sobě zahajdučil.““A k mohylám skloniv hlavu,průvodčí náš dává zprávu:„„První Kirdžaliho skrývá,v druhé Jela odpočívá.A tam lebce v oné výšipomáhal jsem stavět říši. –Věru, když jsem jí to zrodil,čas, bych též ji s tyče shodil!““Dobře tak. Ať odpočne si:věru, že tu jenom děsí. – –A již táhnem cestou jinou;myšlénky však zpět se vinou. –18