KALINA.

Rudolf Pokorný

KALINA.
Oj, stojí, stojí kalina a u ní mladá dívčina, kalina suchá, povadlá, dívčina bledá, vychřadlá. Uroní slzy mladičká, Uroníuroní z hrdla slovíčka: „Vsadila jsem si kalinu, když bratr můj jel v cizinu. Kdy jsem mu na kůň dala meč, jakou to ke mně choval řeč: „„Oj,Oj, sestro, do zahrady spěj a kalinečku zalévej! „Vzejde-liVzejde-li v pestrém rozvití, tož blízké naše sejití; povadlou však-li uvidíš, tož nevrátím se nikdy již!“již!‘ [42] Povadla mně, ach, kalina, nevrací bratra cizina – – daleko jsou ty mohyly, v něž cárské orly pohřbily. –pohřbily.“ 43