BLEDÝ HOCH.

Rudolf Pokorný

BLEDÝ HOCH.
Nevěstu jako anděla do lodi vedli do kostela, a bledý hoch zad v průvodě cos o zlé šeptal nehodě. A když s ní byli v předsíni, byla jak svatá v svatyni, a bledý hoch kdes v sloupení snad v slzách dlel, snad v modlení. Když vstoupili pak před oltář, zvědavosť kryla lidu tvář, a bledý hoch též na něm tkvěl, až pramen z očí vyprýštěl. [50] A když jim sluha svěcený vyměnil snubní prsteny, nebylo více v kostele jich ubledlého přítele. A když je vedli z kostela, nevěsta blahem hořela – a vzkřik se ozval ze zdola. že bledý hoch jen – mrtvola. 51