PO KOZÁCKU.

Rudolf Pokorný

PO KOZÁCKU.
Oj, v palance život pravý! kolem krbu junů dvě stě, dvě stě junů, a z těch nikdo nezatouží po nevěstě. A zatouží v prázdné chvíli po kobze a zlaté strunce a pak při ohnivé dumě po své žínce – po burunce. Někdy sobě pozaskočí ve divokém ve kozáku, a pak někde vybijou se, jak se sluší do junáků. Padnul-li kdo dýkou vraha z kruhu jarých kozačenků, nasypou mu se závistí mohylečku za panenku. [34] Nasypou mu mohylečku, kalinu mu v hlavu dají a pak ještě ku rozchodu pěkné dumy zazpívají. Tak to dobře v šíré stepi, tak to dobře po kozácku – ženou kozák nebabí se a umírá po junácku.– 35