JARO.

Rudolf Pokorný

JARO.
Nuže do díla jara do hutí, zašumělo k nám zlatou perutí; zašumělo k nám v sladké předtuše, že mu rádi otevřeme bránu do duše. A kdo váhal by v líném zátiší, nechť ho Pán Bůh sám v prosbě neslyší – nechť se zavře mu jara skvostný chrám, a on v líném zákoutí buď pohřben sebou sám! [75] Však kdo ruku svou k práci přinutí, nechť mu jara ji sílí přilnutí, nechť mu otevře jara skvostný chrám a nechť pozná svého blaha hvězdou že je sám! 76