BARKAROLA.

Rudolf Pokorný

BARKAROLA.
Ticho s hora, ticho z dola, v lůno svoje večer volá; a vábných toní vlnek – zvoní mladých plavců barkarola. V nočních mlhách světlo kmítá strmé věže ze bairaku ve věži tam islamita v odalisek stopen zraku... Co tam skvostů, ametistů, jak to baša ruce spíná! k tomu ještě roj houslistů a drážlivá hudba, líná... Políbků a objímání! – pozapomněl baša zcela, jak se dole k namlouvání střelba pušek rozhučela. [29] A než opěť bradu šedou osušil si od líbáneklíbánek, klesl bairak v tůni bledou a gondoly odnes’ vánek. Ticho s hora, ticho z dola, v lůno svoje večer volá, z vábných toní vlnek – zvoní, znovu dále barkarola. 30