XII. Na chladných skalách národů

Rudolf Pokorný

XII.
Na chladných skalách národů
Na chladných skalách národů
chtěl city své jsem zahubit, na šírém moři nešťastných chtěl myšlénky jsem pohrobit.
Chtěl jsem být tvrdým, tvrdším skal, a nepoznati v hříčkách svět, chtěl jsem být jako řeky proud, jenž bez chvění rve z břehu květ. A tu tys přišla, vesno má, a s tebou lásky květiny – ký div, že jsem pak měkším byl a citnějším té dívčiny? – [68]