VI. Tvář tvoje tichá hladina,

Rudolf Pokorný

VI.
Tvář tvoje tichá hladina,
Tvář tvoje tichá hladina,
ji bouře zřídka rozpění, a rozpění-li, nikdy víc tam plavci není spasení.
A já jsem také s lodí svou plul tváře tvojí hladinou, i vznikla bouře v oku tvém a strhla v tůni loďku mou. A stopila ji divoko a metla vodu vysoko a zanesla mne na dno své – do srdce tvého hluboko. [62]