ZE SKÁLY ŠEDÉ...

Rudolf Pokorný

ZE SKÁLY ŠEDÉ...
Ze skály šedé v blesků zápolení já patřil dolů v žírný vlasti luh, a oko slzí, prsa v mocném chvění – – zda pomůže nám v boji svatém bůh? O bože mocný! mnohým nepoznaný, a tím, co zná tě, často proklený, ty v oblaku své slávy upoutaný nezjevíš lidu spásy písmeny? Však já je četl – a má ústa písní hned vroucí zněla drahé svobody; a co pokryli osudové plísní, já vybouřit chci činy, národy. [100] Jen dej mi svoje pomazání svaté a hlásat půjdu druhé stvoření – že zrodila se svoboda ve chatě a nepřátely v bratry promění. Ze skály šedé v blesku zápolení já patřil dolů v žírný vlasti luh – a vzduchem letí pověsť v dumném znění, že z okovů se zvédá volnosť – bůh! 101