III. V svém srdci trůn ti zbuduji,

Rudolf Pokorný

III.
V svém srdci trůn ti zbuduji,
V svém srdci trůn ti zbuduji,
jej lásky slzou posvětím, tou slzou vřelou, stíženou tak často světa prokletím.
Což je v tom světě blaha stezk! jen v jednu jsem se zahleděl, leč nebyla jim po chuti, – a já jsem zpátky nevěděl. Teď trůn však v srdci zbuduji, jej lásky slza posvětí – či nebude-li dobře nám, mé děvče milé, v prokletí? [59]