NA LIPANSKÉM POLI.

NA LIPANSKÉM POLI.
Zapadlo slunko na lipanské pláni, zapadla sláva v temné kurhany. On na návrší hlavičku svou sklání: „Ó Lipany, ó děsné Lipany!“ A černá mračna nad hlavou co táhnou, a temné chmury těžkou hlavičkou, a černé pláně po krvi co práhnou, on takto mluví s dobrou šavličkou: „Slepého reka drahokame, odkaze, po vlasti vrahu rubal’s hlavy, po Praze, než srubli tvoji vrazi s Pražany – – Ó Lipany, ó černé Lipany! [52] „PěknátěPěknátě služba, hochu, Pražanů; chceš do služby, chceš dítě Lipanů? Egyptské hrnce, krev i kuběny – jaké to dostal bys, hleď, odměny. „VšakVšak lepší já ti, hochu, uchystám: své srdce vlastní v odměnu ti dám, bys nezřel kalich v ohavě a ztýraný – ó Lipany, ó smutné Lipany!“ – – Zalkála mračna pláčem nade plání, zalkála nad šedivou hlavičkou; ta k prsům němo bojovným se sklání, jak hovořit by chtěla s šavličkou. A po návrší bujní větři pláčí nad chrabrých bojovníků kurhany, a jeden povzdech přírodou se stáčí: „Ó Lipany, ó zradné Lipany!“ – 53