III. Vy nejste lidmi, nejste dílem toho,

Rudolf Pokorný

III.
Vy nejste lidmi, nejste dílem toho,
Vy nejste lidmi, nejste dílem toho,
jenž tvořit chtěl vás dle své podoby; vám svěřeno tu mnoho, velmi mnoho, a vy jste děti hnusné poroby.
Zahoďte pryč ty jasné tváře svoje, to larvy jsou jen vašich životů – ať uzří vesmír niter vašich stroje, ať uzří duší vašich nahotu. Vy nejste lidmi! shoďte ty své tváře, jsou příliš velkou skvělou ozdobou, kde duše nahá hyne bez vší záře, kde život plyne černou porobou. [104] Vy nejste lidmi! dolů s škraboškami, a přilby dejte na svou holou skráň, a nebudete parobové sami: a mnohá s vámi podruží se dlaň. Jen kámen nechať ještě mlčí nynínyní, kdy mrtvoly se v zemi obrací – hoj, vzhůru, vzhůru parobové linílíní: jen volnosť ku životu navrací! –