V DÁLI.

Rudolf Pokorný

V DÁLI.
I. I.
Daleko nocí zahalen, ve prsou první lásky žalžal, já stál a lkál jak mráček ten, jehož teď obzor vyplakal. Ba vyplakal, však vyjasnil zas k nové slasti modrou líc – – já stál a lkál jak mráček ten, jak obzorů by na tisíc...
II. II.
Vy smutné skály kolkolem, vy věků hrdé stavení, má slza v vás si ustlala a bolu není skončení? Má slza v vás si ustlala, když zaupěla ozvěna, když zastenal ten šedý les „Je ztracena, je ztracena!“
[78]
III. III.
S mým srdcem zmíral obraz tvůj, ne obraz tvůj, jen myšlení, že čas ti srdce vyhojí a stesky tvoje promění. Však tvé-li srdce vyhojí a proměnou je rozvlní, pak tisícerou bolestí mé rozervané naplní!
79