TY’S BYLA HVĚZDOU...

Rudolf Pokorný

TY’S BYLA HVĚZDOU...
Ty’s byla hvězdou z vysoka, a já co noc byl hluboká, a jeden pohled, jeden svit mně upad’ chladné na líce, a jeden záblesk, jeden kmit – a noc mi s tváří sletěla. I bylo slastí tisíce, když upad’ chladné na líce, když zář se na nich prostřela. [71]