LÉTO.

Rudolf Pokorný

LÉTO.
Ba, že jsem si našel bránu do léta – srdce moje pučí, potůčkem mi zvučí, květem rozkvétá! Ba, že jsem ji našel v černém oku tvém, a tou brankou vkročil, a to léto zočil v srdci růžovém. O, jen nebýt nikdy jesně po létulétu, by nedozvučelo a nedopučelo srdce ve květu! [77]