PASTUCHA.

Rudolf Pokorný

PASTUCHA.
Ve srdci jemu smutek vznik’, a slza padla na trávník. Na flétnu prsty položil a smutné zvuky vynořil. I vzlétla píseň do vzduchu: „Ach kněžny není pastuchu!“ Po lese kníže na honu: „Jaká to hudba do stonu?“ A flétnu rozťal v mžiknutí – „Již hrej a zpívej po chuti!“ I zalkal pastuch do lesa: „Již srdce tebou nezplesá!“ A zalkal smutně do vzduchu: „Ach kněžny není pastuchu!“ [54]