HAVRANI.

Rudolf Pokorný

HAVRANI.
Letěli ptáci havrani, usedli kdesi na stráni. „Kam poletíme, braši, kam, kde posnídati bude nám? Kde lupič dostal odměnu – – nepoletíme po plenu. Kde blázen skonal samovrah, nebude černých ptáků tah. Kde ale matka v bolestech pracuje na poslední vzdech, a synové si v nesvoru na vzájem činí úkoru: tam poletíme havrani, tam bude naše snídaní: z hlavy jim oči vyklovem, a zasmějem se nad lovem!“ [112]