IV. Což, je ta cesta trnitá,

Rudolf Pokorný

IV.
Což, je ta cesta trnitá,
Což, je ta cesta trnitá,
ta úzká cesta do ráje, kdy svobodnější myšlenka tvou hlavou někdy zavlaje.
Jen z hůry zove píseň mě, a za mnou skřípí nahota – ba, dal bych, moha uniknout, snad všecku touhu života! A v dáli zříti ve mlhách skreslenou prlsky podobu – můj Bože! usmrťte mne hned, jen žádnou, oči, porobu. [60]