UVÍTÁNÍ SVOBODY.

Rudolf Pokorný

UVÍTÁNÍ SVOBODY.
Volnosti zkvetla z haluzky, a zefír v svět ji nese, paprslek ze své pochůzky přidružil k svobodě se. A celá boží obloha ji líbá v jasné čelo, a slunce skytá od boha jí řasný šat na tělo. Tu sběhnou sem se lesové a šumným hlasem praví: „Chcem, svobodičko, sluhové být svaté tvojí hlavy!“ Tu přitáhnou i skaliny a temným hučí hlasem: „Chcem, svobodičko, družiny být tvými věčným časem!“ [90] A přiženou se větrové s podivnou také písní: „My budem věrní poslové tvých rozkoší a tísní!“ A zahovoří svoboda: „Mé buď vám požehnání; a blahá buď z vás úroda, jak z lidí pyšných ani.“ani. „NebNeb neuvítal nikdo z nich, jak příroda mne všeká, ač přišla sejmouti jsem hřích otroctví ze člověka!“ – 91