ŘEKA.

Jan Vrba

ŘEKA.
Pod patu srázu zaryta tmou z hloubky začala sníti, uprostřed hvězdy zrcadlí a teskně pláče v sítí. Široko rozlít se nemůže, má tvrdou skálu v boku, a na dně těžké kameny jí brání v prudkém toku. A řeka pláče, řeka sní, sen sílu bystřin jí vrací, a do jiter se probouzí s včerejší resignací. Je možná, za pár tisíc let, že břehy se jí slehnou, než hvězdy plavat nebudou, a kameny se nehnou. Zemdlena dále poteče ve žlutém světle denním a bolesti své v noční tmě si bude hojit sněním... Znavena hloubkou, kameny, když kraj se začne smrákat, rozsvítí hvězdy nad tůní a v sítí bude plakat... 24