KDOSI ZPÍVÁ V LUKÁCH...

Jan Vrba

KDOSI ZPÍVÁ V LUKÁCH...
Kdosi zpívá v lukách – potok zvoní, dva milenci sedí pod jabloní... Nad nimi jsou větve plné rudých plodů, v lukách ocúnům se ještě nechce kvést; nebem zaplá brzo tisíc žhoucích bodů, a nebude vidět šedých pásů cest. Kdosi zpívá v lukách – večer voní, dva milenci vstali pod jabloní... Šeptají si cosi – snad pohádku tesknou, v srdcích nesou bolest, na rtech tichý smích, za ruce se vedou, oči se jim lesknou, a jdou proti větru vonnou loukou v jih. Kdosi zpívá v lukách – potok zvoní, o samotě stojím pod jabloní... Tichá píseň vody s vůní otav splývá... Za milenci hledím zamyšlen a tich. Vítr v listí šumí, potichu si zpívá: „Byla tady láska – nezbyl po ní hřích...“ Kdosi zpívá v lukách – večer voní... Pohladil jsem trávu pod jabloní. 86