DEN.

Jan Vrba

DEN.
Byl vonný, svěží byl za jitra zrozený, měl úsměv na lících, šaty měl zroseny, poupata hlazením pobízel k rozpuku.rozpuku, milence nesmělé vodil k nim za ruku. K poledni osmahl, vlekl se po pláni, žlutýma očima nutil kraj do zrání a ženám znaveným po sladkých lásky hrách bolestmi zbělil tvář, do srdcí vdechl strach. Podvečer malátný a potem zkrvaven po lukách kolem vod se plížil starý den – zpět neohlížel se, šel stále na západ, po ničem netoužil – a chtělo se mu spat. 90