JAVORY V ŘÍJNU.

Jan Vrba

JAVORY V ŘÍJNU.
Tak vás mám rád, mé javory, mé stromy zduchovělé, bez tíže země zelené na hrdém čele, tak vás mám rád – stojící bez hlesu a bez toužení ve zlatých plamenech, když chodívám k vám vřesnou strání v zamyšlení v říjnových večerech. Stesk bělí mlhy padá v kraj a mraky tíží nebe, s hvízdáním vítr lítá po lánech a zebe, potoky pláčou, naříkají lomy otevřené a v dálce hučí les – jenom vy stojíte jak ohně zapálené – v korunách ani hles... V dvou řadách podél cesty, jako stráže mlčelivé, oděné v zlato dnes, jak do zeleně dříve, tu stojíte, jak stávaly jste prostřed žáru léta. – Dál plyne času spád, a zvolna za listem list s haluzí vám slétá... – Javory, mám vás rád! – 25